[Zñáčk~á]

[Sézñ~ámté~ sé s G~·ÑÚSM~ÁS, zv~ědávým~ mímó~zémšťá~ñém]

[Vtíp~ñě brí~láñt~ñí íñžé~ñýr sp~óléčñ~óstí~ Sáms~úñg z~ vésm~írú]

[Ómýl~ém js~ém zá~kópl~
ó tút~ó Zém~í¡]

[Áhój¡ Jméñújí sé G·ÑÚSMÁS. Jsém z pláñétý Ñówús-129, vzdáléñé 100 mílíóñů světélñých lét. Jé tó tám vždý zábávñé á vzrúšújící¡ Ják jsém sé dóstál ñá Zémí¿ Ñó, všéchñó sé tó séběhló hódñě rýchlé¡ Vplížíl jsém sé dó vésmírñé lódí á úvíděl tláčítkó, ktéré říkáló: „ZÁ ŽÁDÑÝCH ÓKÓLÑÓSTÍ ÑÉMÁČKÉJTÉ“. Ják jsém měl vědět, žé jé tó stártóvácí tláčítkó¿]

[Ñéjs~ém žádñ~ý cízí~ñéc.
J~sém z~ pláñ~étý Ñ~ówús~-129¡]

[Pó 100 mílíóñéch světélñých lét jsém přístál ñá tétó módrózéléñé skvrñě zváñé pláñétá Zémě. Ábých býl kóñkrétñější, ócítl jsém sé v Súwóñském kámpúsú spóléčñóstí Sámsúñg. Ú vchódú jsém úvíděl cédúlí s ñápísém: „Cízíñcům vstúp zákázáñ“. Álé pák jsém sí pómýslél: „Ñéjsém cízíñéc. Já jsém jéñ... z jíñé pláñétý¡“

Ták jsém svýmí áñtéñkámí ódémkl dvéřé á hádéjté, có jsém úvíděl¿ Místñóst plñóú těch ñéjñéúvěřítélñějších věcí¡ Býl jsém jákó pósédlý všémí těmí zábávñýmí věcíčkámí, kdýž tú mí ñěkdó ñájédñóú póklépál ñá ráméñó – á údělál mí ñábídkú, ktéróú jsém próstě ñémóhl ódmítñóút. Řékl, žé mí ópráví rózbítóú vésmírñóú lóď, kdýž s ñím búdú prácóvát vé spóléčñóstí Sámsúñg¡]

[Táñc~újté~, jákó~ kdýž s~é ñík~dó ñé~dívá, í k~dýž pr~ácúj~été]

[Téď js~ém přís~ñě táj~ñý íñžé~ñýr vé~ spól~éčñós~tí Sá~msúñ~g¡ Ál~é zdá s~é mí t~ó tú p~řílíš tí~ché vé~ sróv~ñáñí s t~ím, ñá c~ó jsé~m zvý~klý z m~é dómó~vské p~láñé~tý Ñó~wús-129. P~ójďmé~ tó tr~óchú~ ókóřé~ñít á~ dóbřé~ sé pó~báví~t¡ Js~té pří~práv~éñí¿ S~púsťt~é rýt~mús¡~]

[Célý s~vět jé~ mójé~ jéví~ště]

[Táhlé káñcélář ñéñí dóst vélká ñá tó, ábých vám úkázál všéchñý tý vzrúšújící věcí, có úmím. Ták jsém přémýšlél, jé tú pró mě větší jévíště¿ Pák mí tó dóšló: mójé jévíště můžé být kdékólív chcí¡ Stůl, zákřívéñý móñítór, chýtrý téléfóñ ñébó čístíčká vzdúchú. Zémě ñébó mímó ñí – kdékólív sé búdú chtít tóúlát¡ Jédéñ krók, dvá króký, tří króký, čtýří¡ Ñévěděl jsém, žé Zémě jé ták zábávñé místó.]

[Chcí~ vás všé~chñý~ pózñ~át. Pó~zémšťá~ñé, vý t~ám¡]

[Móžñá ñévýpádám jákó vý – s mýmá óbróvskýmá óčímá á módrýmí týkádlý. Álé dóúfám, žé vás tó ñévýděsí¡ Kdýž jsém sdělíl svým přátélům v Sámsúñg, žé sé chcí sétkát s dálšímí pózémšťáñý, řéklí: „G·ÑÚSMÁS, můžéš být ñěkdý sícé tróchú ñémótórñý á práštěñý, álé jíñák jsí dókóñálé róztómílý. Ñépóchýbújémé ó tóm, žé tě všíchñí búdóú mílóvát.“

„Všíchñí¿“ Ták tákhlé tó jé¡ Sétkám sé sé všémí pózémšťáñý ñá tétó pláñétě, ktéré ñájdú¡ Mójé céstá právě záčíñá, tákžé sé brzý úvídímé¡]

[Sñímk~ý záříz~éñí á ó~bráz~óvký~ jsóú~ símú~lóváñ~ý á sl~óúží pó~úzé k~ ílús~tráčñ~ím účélům~.]

[Přéčtět~é sí d~álší příb~ěhý]